Většina studentů, kteří za mnou přicházejí, má hlavní cíl – rozmluvit se. A není divu, schopnost komunikovat představuje pomyslnou vstupní bránu k navazování nových přátelství, obchodních kontaktů nebo vytváření hodnotnějších zážitků z cest.  

Na úplný začátek se mi osvědčuje pomoci studentům osvojit si (nebo prohloubit) základy společenské konverzace v angličtině, takzvaného small talku. Tento druh konverzace využijete ve většině společenských situací, ať už při cestování do zahraničí nebo na firemním večírku s kolegy z londýnské pobočky.

V tomto článku se mimo jiné dozvíte, jak…

• navázat diskusi s neznámými lidmi
• vést small talk elegantně a beze stresu
• se v případě potřeby dostat od povrchnějším k hlubším tématům
• se pomocí takzvané FORDovy metody vyvarovat trapnému tichu
• ukončit konverzaci s grácií

K čemu small talk slouží

Ještě před pár lety jsem míval ze small talku hrůzu. Coby introvert jsem se vyhýbal společenským událostem, kde hrozilo, že budu nucen konverzovat o tom, odkud jsem a co dělám. Na schůzky jsem tak raději přicházel na poslední chvíli v naději, že se vyhnu komentářům týkajících se počasí a současného politického vývoje.

Postupem času jsem si ale uvědomil, že skutečnou funkcí small talku není (nebo přinejmenším být nemusí) vyplnit ticho tím, co by mnozí nazvali prázdným tlacháním. Dobře zvládnutá společenská konverzace nám naopak dává možnost navázat kontakt s lidmi, se kterými se ještě tak důvěrně neznáme, a postupně se propracovat k zajímavější diskusi a třeba i navázat kamarádský, pracovní nebo partnerský vztah.

V následujícím návodu o 5 krocích si projdeme všechny základní situace od představení až po rozloučení.

Krok č. 1: Představení    

Abychom se dobře uvedli, je dobré začít představením. Pokud se již s druhým známe, tento krok samozřejmě přeskočíme.

Při úvodním představení v zásadě stačí zmínit své křestní jméno a dát druhému najevo, že ho rádi poznáváme. Když na závěr ještě zopakujete jméno člověka, který se vám právě představil, budete hned od začátku působit více sympaticky. Nehledě na to, že si takto jeho či její jméno snáze zapamatujete.

Vzájemné představení může vypadat takto jednoduše:

Honza: Hi, I’m Honza.

Jessica: Hi, I’m Jessica.

Honza: Nice to meet you, Jessica.

Následná diskuse se může ubírat různými směry.

Krok č. 2: Otevření konverzace

Jak začít společensky konverzovat? Otázka, která je noční můrou všech, kteří se cítí daleko lépe v užším kruhu svých blízkých přátel než na networkingové akci plné neznámých lidí.

Úzkost z navázání (či pokračování) konverzace s někým, koho známe jen chvilku nebo vůbec, zpravidla pramení z obavy, že nás ostatní budou (negativně) hodnotit, že se ztrapníme nebo že nám dojdou slova.

Tuto úzkost lze podstatně snížit uvědoměním si toho, že diskusi můžeme vždy rozvíjet tak, že:

• okomentujeme/zeptáme se na něco, co právě probíhá
• okomentujeme/zeptáme se na něco, co už proběhlo
• okomentujeme/zeptáme se na něco, co má teprve proběhnout

Jelikož mnohdy netušíme, s kým máte tu čest a co ho zajímá, je optimální začít tím, co máme oba společné už v tuto chvíli – prostředí, ve kterém se nacházíme.

Prakticky kdykoli tak můžeme začít okomentováním počasí, právě probíhající události či jejího programu nebo třeba občerstvení v bufetu.  

Zde je několik ukázek, jak lze otevřít a rozvíjet konverzaci okomentováním toho, co právě probíhá:  

“Are you having a good time?”

“The weather is terrible outside, isn’t it?”

“What do you think about the conference?”

“Have you tried their sushi? I heard it’s amazing.”

Krok č. 3: Navázání spojení

Při small talku je naší snahou navázat s druhým spojení. To v praxi znamená, že nasloucháme tomu, co druhý říká, projevujeme upřímný zájem a zvědavost. Tomu všemu lze pomoci kladením vhodných otázek.

Zde je ukázka toho, jak rozvíjet téma, které se zdá být oboustranně zajímavé.

Honza: Have you tried their sushi? I heard it’s amazing.

Jessica: Yes, I have, it was so delicious! Do you like Japanese cuisine?

Honza: Oh yeah, I absolutely love it. Have you ever been to Japan?

Jak vidíte, v poslední větě posunujeme konverzaci a projevujeme zájem tím, že se ptáme na to, co již proběhlo.

Během konverzací s cizinci jsem vypozoroval, že k projevení zájmu a udržení konverzace často stačí opakovat jednoduchou otázku “Oh really?” případně následovanou dodatkem “That’s interesting“.

Krok č. 4: Přesunutí pozornosti

Jakmile začnete cítit, že současné téma je už vyčerpané nebo vás tak docela nezajímá (a už vás omrzelo opakovat “Oh really?”), je na čase přesunout pozornost jinam – k dalšímu tématu, které bude zajímavé pro oba.

Zůstaňme u posledního příkladu. Předpokládejme, že jste v Japonsku nikdy nebyli a ani nemáte větší zájem se tam podívat. Jestliže však rádi cestujete, bylo by škoda nevyužít toho, že už jste toto téma nakousli. Dost možná postačí přesunout pozornost jinam.

Honza: Have you tried their sushi? I heard it’s amazing.

Jessica: Yes, I have, it was so delicious! Do you like Japanese cuisine?

Honza: Oh yeah, I absolutely love it. Have you ever been to Japan?

Jessica: No, I haven’t. Actually, I prefer South America. What about you, do you like to travel?

Má imaginární konverzační partnerka Jessica takto elegantně změnila téma a zároveň dala podnět k pokračování konverzace.

Pokud rádi cestujeme, narazili jsme na téma, na kterém můžeme stavět.

Jestliže jsme však byli nejdále na Štrbském plese, můžeme se vrátit k jednomu z témat, které zaznělo v předchozí komunikaci (v našem případě by to mohlo být jídlo), nebo načít zcela nové téma – třeba program dnešní konference.

Pro případy, kdy už si opravdu nevíme rady s tím, o čem se bavit, je tu FORDova metoda. Pod jednotlivými písmeny této mnemotechnické pomůcky se skrývají jedny z nejvděčnějších konverzačních témat:

Family – rodina

Occupation – zaměstnání

Recreation – volný čas

Dreams – sny

Tuto metodu díky její snadné zapamatovatelnosti a účinnosti užívají například úspěšní obchodní zástupci.

Kdykoli budete cítit, že hrozí „trapné ticho“, stačí si vybavit jedno z témat a položit druhému jednoduchou otázku. (Pokud si ve společenské konverzaci ještě tolik nevěříte, neuškodí sepsat si několik otázek předem.)

Zde je pár základních otázek týkajících se rodiny, zaměstnání, volnočasových aktivit a snů:

“Where are you from?” (F)

“What do you do for a living?” (O)

“Do you have any plans for the weekend?” (R)

“Is there something you’ve always wanted to try?” (D)

Pamatujte, že small talk by se měl nést v odhlečeném duchu. U osobnějších  témat tak buďte opatrnější a začínejte zlehka, abyste se čerstvé vdovy hned zkraje nezeptali na to, zda na konferenci přicestovala i s partnerem.

Stejně tak obezřetně si počínejte s potenciálně kontroverzními tématy, jako je politika, náboženství nebo počet uprchlíků proudících do Evropy. Mohla by totiž vyvolat nepříjemné emoce, čemuž se chceme pochopitelně vyhnout.

Krok č. 5: Ukončení konverzace

Umění samo o sobě je ukončit každou konverzaci s elegancí.

Ať už zjistíte, že si s vaším současným konverzačním partnerem příliš nerozumíte, nebo musíte odejít, protože před restaurací už na vás čeká Uber, vždy existují lepší a horší způsoby, jak se rozloučit.

Sám se v této oblasti považuji za učedníka, nicméně i tak mohu z vlastní zkušenosti říci, že dobře se rozloučit je pro budoucí vztah možná stejně tak důležité jako celá předchozí konverzace. Ze všech prožitků si totiž většinou nejvíce pamatujeme začátek a konec.

Namísto zbrklého ukončeni konverzace ve stylu “Gotta go, see you later” proto raději s přihlédnutím k situaci, ve které se nacházíte, použijte jednu z následujících frází.

Takto ukážete, že jste si se svým protějškem rádi popovídali:

“Well, it’s been lovely talking to you.”

“It was nice to meet you, Jessica.”

Pokračovat můžete s vysvětlením, proč už se déle nezdržíte:

“I need to find my friend/colleague now.”

V případě, že se nacházíte na společenské akci, na které váš protějšek nikoho nezná, můžete ho předtím, než se úplně rozloučíte, s někým seznámit:

“Hi Martin, have you met Jessica?”

Za těchto okolností se sluší zmínit alespoň jedno společné téma, abyste diskutujícím usnadnili práci:

“Jessica, this is my best friend Martin. He also loves South America.”

Následně můžete vašemu protějšku popřát, ať si užije zbytek akce, a naposledy se rozloučit. Třeba takto:

“Enjoy your time here, and see you around, Jessica!”

Na úplný závěr se podívejte na krátké video, jak small talk vypadat nemá.

Teď už mě, prosím, omluvte. Čeká na mě příprava na zítřejší výuku.